Každý něco umíme‚ jenom o tom někdy nevíme

 

Letošní velikonoční svátky jsou takové ještě zimní, ale radost z nastávajícího jara nepokazí ani pár vloček, které ještě někde budou padat.

 

Nevšední zážitek z výstavy panenek a kočárků na Kulturním domě v Nedakonicích dne 5.1.2013. Paní Monika Chmelařová z Polešovic vystavovala svých asi 800 panenek, které vlastní ve své sbírce, pro všechny návštěvníky této ojedinělé akce. Zářily tam všechny oči, hlavně malých návštěvnic, protože něco tak úžasného se jen tak nevidí. Článek ve Slováckých novinách sice napověděl, že to bude něco neobvyklého, ale až na místě samém člověk spatřil tu nádheru a obdivuhodnou pečlivost s jakou byla každá panenka umístěna. Přes velké množství na malém prostoru, byl zážitek nádherný. Protože se tam mohlo fotit, tak jsem fotila a fotila a vytvořila album, které si můžete prohlédnou zde - http://hluzdionv.rajce.idnes.cz/Vystava_panenek_a_kocarku_v_Nedakonicich_-_5.1.2013/ . No a tady je aspoň jedna fotka holčičky, která byla z Hodonína, na výstavě byla s tatínkem a moc se jí tam líbilo.

 

Každý si dává nějaké předsevzetí na Silvestra k Novému roku, já tedy ne, ale toto se mi velmi líbí ..... co k tomu dodat ......

 

 

Tak jsem opět neodolala a přes internetové knihkupectví jsem si objednala dvě knížky, na těchto stránkách - http://www.palickovani.cz/el_shop2/index.php?lang=cs&kat_sel=1-3&sort=nazev_cs&desc=&mena=CZK&slMax=3 -

      

Jsou tam nádherné vzory, které budu studovat až zase v zimě, protože přes léto není na háčkování moc času a ani to nějak nebaví.

Jinak hodně návodů se dá najít na různých zahraničních stránkách, když si zadám v překladači z češtiny do ruštiny, nebo angličtiny, či italštiny - slovíčko - háčkování - tak se objeví v těchto jazycích - crochet, nebo - вязанье, uncinetto  a toto slůvko si zadám na stránkách google, tak se tam objeví hodně inspirativních stráneček a obrázků, ze kterých v poslední době hodně čerpám, ale to už znáte asi taky.

 

                                             

                                                                                                                                                                                                    

 

                                               

Dnes jsem dostala od Ivanky (http://ivanyazdenka.blog.cz/) ocenění, velmi si toho vážím. A musím se Vám pochlubit, proto jsem si toto ocenění dala sem, abyste se mohli všichni se mnou těšit, tak jako já. Ivy moc děkuji ...

 

 

 

Moje přání pro všechny návštěvníky mých stránek pro nový rok 2012.

 

 

 

Roční zúčtování - moje bilance.

Je tomu právě dneska rok, co jsem se začala trápit s těmito stránkami a vymýšlet, co tam vlastně dát. Tak jako dělám každý rok vyúčtování "svým podnikatelům" na Finační úřad, OSSZ a VZP, tak jsem si dneska řekla, že udělám tzv. rekapitulaci - "co mi to vlastně přineslo" - to moje blbnutí na PC. Mohu konstatovat, že kromě toho, že jsem zjistila, že mám spoustu návštěvníků denně okolo 36 příznivců, což bych asi těžko stihla tolik lidiček navštívit každý den a nebo naopak oni ke mě, tak ještě jsem navázala spoustu krásných přátelství, některé jen meilem, ale tyto prázdniny i dvě nádherné setkání a věřte - nevěřte, připadala jsem si jako kdybychom se znali celý život. Na návštěvu ke mě přijela p.Jana z Dolních Dunajovic - (Jana nemá sice webovky, ale ráda brouzdá a přes svůj krásný věk se kamarádí s PC) a v Luhačovicích jsme si dali schůzku s p.Ivou z Nového Bydžova (webovky Iva221). No a protože máme stejné koníčky, tak jsme si měli o čem povídat a těch několik hodin, co jsme spolu prožily, zůstanou na dlouhou dobu někde u srdíčka, protože nám bylo opravdu spolu dobře. Netušila jsem, že číslo 13022 - tolik je momentálně na mém počitadle návštěvníků  během jednoho roku - předčí vlastně mé pochyby o potřebě někomu ukázat čím se baví "důchodkyně". Ale je to opravdu moc a moc povzbudivé a přestože se plácám v současné době mezi zavařováním a různými lehkými domácími pracemi, tak už nelituji, že jsem se na to dala. Těší mě velice přízeň všech mých návštěvníků a doufám, že do budoucna budete sem rádi chodit, protože se chci i nadále dělit s Vámi o  mé koníčky a vymýšlení nových zajímavých výtvorů, které jsou někde schované v mé hlavě a hned jak bude trochu volněji a já budu mít opět čas na svoje tvoření, tak se budu snažit podělit i s Vámi.

Tak to je Jana z Dolních Dunajovic, byla u nás 6.7.2011.

A to jsme v Luhačovicích u fontány s Ivou z Nového Bydžova a na druhém snímku jsme i s manžely při kávičce, bylo to 13.7.2011.

 

 

Čas je rychlejší, než si myslíme a pak zjistíme, že už je všechno strašně dávno. No a tak je to i s naším výletem do historie.

Byli jsme koncem května na výletě v Napajedlích. Netušila jsem, že je tam tak krásný zámek, který má ve svém soukromém vlastnictví již dva roky paní, původem z Napajedel, která ovšem žila delší dobu v Austrálii. No a po návratu se pustila do oprav zdevastovaného zámku, ve kterém býval internát pro učně z Fatry Napajedla. Přes veškeré problémy, které určitě má, tak se ji podařilo již něco opravit. Je tam nádherná obřadní síň a přilehlé prostory slouží k hostinám svateb a různých společenských událostí. Zatím je zpřístupněno pouze 6 místností. V nynější době je tam navíc i výstava historických kočárků a panenek sběratelky p. Marie Václavínkové, která má opravdové unikátní originály k vidění. Tato výstava potrvá snad až do září, nebo do října, více najdete na webových stránkách - www.zameknapajedla.cz -. Je tam i příjemná kavárnička, kde si můžete dát oblíbenou kávičku a výborné zákusky. Stojí to za to. Přestože o focení nebyla ani zmínka, pár foteček přikládám, ostatní je už na samých návštěvnících.  Byla už i zmínka o výstavě na ČT1 v jihomoravském večerníku.

Poutavý plakát - dnešní majitelky.

Příjemné posezení v kavárničce.

A neodolatelné zákusky, zejména medovník, který byl opravdu vynikající.

Jen malá ukázka z historie. Pokud si uděláte výlet, určitě nebudete litovat, stojí to za námahu.

 

 

V Lidových novinách - 29.1.2009 - bylo toto sdělení, tak nevím..., ale v každém případě slavíme pro jistotu i 29.ledna, ale protože jsme se narodily v květnu (i moje dcera Zdislava), tak je nám milejší oslava svátku 30.května. Ale ten druhý tvar Zdeslava jsem ještě nikdy neslyšela, ani nevím zda se tak někdo jmenuje. Víte o někom???  

 

 

Musím se pochválit, tento starožitný růžový porcelán, dostala moje maminka od své babičky a já jsem ho dostala již před 41 lety, když jsem se vdávala, protože tuto vzácnost, vždycky "dědila" nejmladší dcera, tak jako moje maminka byla nejmladší, tak i já, i když byl ještě po mě za 7 let další bráška, ale já jsem byla vlastně jediná holka, mám čtyři bratry. A tak vlastně tento poklad opatruji dál a předám ho zase mé dceři až bude vhodná příležitost.

 

Léčba šokem. Ten šok jsem utrpěla včera, když jsem jela nakupovat. Zaparkovala jsem auto na parkovišti a zastavila se s jednou známou, se kterou jsem se již delší dobu neviděla. Stály jsme u naší pošty. Viděly jsme jak přichází jedna starší paní k poště a najednou zadunění a paní se svezla na zem, udělalo se ji špatně. Ale ona nevěděla o sobě. Hned jsme zjistili stav, ale zároveň jsme nemohli nechat paní ležet na zemi, tak jsem šla na poštu aspoň pro židli. Mezi tím vším, paní z pošty zavolala lékařku, která to má bratru 50 m od pošty. Lékařka došla, zjistila, že paní není její pacientka, tak snad by bylo dobré ji dovézt k jejímu lékaři, ani ji nevyšetřila, spokojila se s tím, že paní ji řekla, že se jí dělává špatně, že má cukrovku. Paní doktorka se ještě zeptala, jestli by bylo nějaké auto, protože by tam paní nedošla. Tak jsem přistavila auto, naložila s pomocí ostatních paní do auta a jeli jsme ke druhému lékaři. Podotýkám naše dědinka má dva lékaře. Když jsem paní pomohla ještě do schodů, protože lékař je v prvním patře, tak se ji znovu udělalo špatně a začala zvracet. Domnívám se, že měla slabší otřes mozku, jak spadla. Lékaři jsem to všechno sdělila a chvilku jsem počkala, protože jsem ještě měla její tašku a svetr. No lékař po prohlídce zavolal "rychlou" a paní jela do nemocnice v Uh.Hradišti. Tak jsem zůstala v šoku nad přístupem první lékařky a uvažovala jsem asi zbytečně, co by se stalo, kdyby bylo hůř. 

 

 

Objevila jsem další poklad - dřevěné knoflíky, jsou vyrobeny z kostek meruňky. Mám je už strašně dlouho, dostala jsem je od tety, když mi bylo 15 let i se šatama do tanečních. Knoflíky jsem měla vrátit, ale nějak se na to pozapomělo, tak mi zůstaly už jen knoflíky, šaty už nevím ani kde skončily. No ale byly jenom tři a tak jsem si nechala přidělat od jedné šikovné děvčice dalších několik kousků a teď jenom čekají na uplatnění, až udělám "něco" kam ty knoflíky použiji. Podotýkám, že výroba těchto knoflíků je opět dřina, protože kostky meruňky jsou na opracování dost náročné.

 

 

SVOJKOV - Modlivý Důl - Lurdská kaple.

Asi největší sakrální zajímavostí Českolipska je skalní Lourdská kaple (celým názvem: Panny Marie Lourdské), nazvaná podle místa mariánských zjevení v dnes již světoznámých Lourdech ve Francii. Kaple má poměrně krátkou historii. Vznikla ve 2. polovině 19. století a později byla ještě upravována. Známá je skutečnost, že Modlivý Důl často navštěvoval pensionovaný císař Ferdinand V., který po abdikaci měl za letní sídlo zámek v nedalekých Zákupech.

Dnes toto poutní místo ožívá každoročně 1. května, kdy je zde slavena Mše svatá (po zbytek roku jsou zde bohoslužby jen po dohodě nebo dle ohlášení novoborské farnosti, pod kterou Modlivý Důl spadá).

Kaple je celá vytesaná do pískovcové skály, má podobu upravenou dle jeskyně v Lourdech, kde docházelo ke zjevením, k tomuto ústřednímu prostoru pak přiléhá dvojice úzkých obdélných prostor, užívaných při bohoslužbách jako improvizovaná zákristie. Prostor před kaplí je upraven ze dna původního skalního údolíčka a jsou zde instalovány venkovní lavice.

Text M.Šebera

Další informace o této zajímavosti můžete najít i na www.toulavakamera.cz - Českolipsko,  kde občas hledám zajímavosti u nás v Česku.

 

 

Jak jsem začala slavit svátek Zdislava 29.ledna.

Paní Zdislava z Lemberka. - Narodila se kolem roku 1220 v Křižanově na Moravě z urozených, bohatých a zbožných rodičů. Její otec Přibyslav byl pánem na hradě Veveří, na hradě v Brně a královským správcem Moravy. Její matka Sibyla pocházela ze Sicílie a byla dvorní dámou královny Kunhuty, manželky českého krále Václava I. Těmito rodiči dobře vychována, provdala se Zdislava roku 1240 za pana Havla z Lemberka z roku Markvarticů a následovala ho na jeho panství v severních Čechách, kde žila na hradě Lemberku.

Zdislava byla věrnou a milující manželkou svého muže Havla a laskavou matkou, a to nejenom svých čtyř dětí, ale také všech potřebných v širokém okolí. Nemocné nejenom obětavě ošetřovala, ale mnohé také uzdravila, a to i zázračně, jak o tom svědčí Dalimilova kronika. Byla též laickou spolupracovnicí dominikánského řádu a spolu se svým manželem založila pro tento řeholní řád dva kláštery: v Jablonném v Podještědí a v Turnově.

Zdislava umírá jako mladá v roce 1252 na hradě Lemberku. Byla pochována v dominikánském kostele sv.Vavřince v Jablonném v Podještědí, kde odpočívá dodnes. Hned po smrti byla pro svůj svatý život a pro své zázraky uctívána a její hrob se stal cílem mnohých poutníků. O velké úctě k ní svědčí i to, že původní kostel sv.Vavřince, který se klenul nad jejím hrobem, byl v první čtvrtině 18.století nahrazen velkým a nádherným barokním chrámem podle plánů slavného architekta J.L.Hildebrandta.

Tato staletá úcta k paní Zdislavě byla oficiálně schválena a potvrzena římskokatolickou církví 28.srpna 1907, kdy ji papež Pius X. po důkladném zkoumání prohlásil v Římě za blahoslavenou.

Po novém pečlivém zkoumání jejího svatého života a zázračného uzdravení, které se událo na její přímluvu, byla svatořečena, a to papežem Janem Pavlem II. v Olomouci dne 21.5.1995 - spolu se svatořečením blahoslaveného Jana Sarkandra. Paní Zdislava je především svatořečena jako vzorná manželka a matka.

    *-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-

Tak toto je zmínka z dostupných zdrojů, zejména publikace z roku 1995 o svatořečení těchto světců - Zdislavy z Lemberka a Jana Sarkandra. Do té doby se slavil svátek Zdislavy jen podle katolického kalendáře a to 30.května (v normálním kalendáři na Ferdinanda). Dne 29.ledna bylo uvedeno  v kalendáři jméno Zdislav - tedy mužské jméno. Obyčejně toto jméno dávali v Polsku, u nás jen velmi málo. A v roce 1996 se při tisku kalendářů objevil zřejmě tiskařský šotek a přidal k tomuto jménu a, takže namísto Zdislav - vznikla Zdislava. Dlouho jsem se bránila slavit svátek v lednu, ale tento rok dcera přinesla růžičku a prolomily jsme bariéru světského slavení a tak obě dvě, protože dcera se jmenuje taky Zdislava, jsme tento rok slavily už v lednu, no a v květnu budeme slavit asi znovu.

Ze statistiky jsem zjistila, že ke dni 29.1.2011 v naší české republice toto jméno užívá:

 

	Jméno	Počet
1	Zdislava	893
2	Zdislav	323

I když nás není mnoho, přece jen toto jméno existuje jak v mužské, tak v ženské podobě.

No a když jsme v roce 2003 jeli na výlet do Čech, navštívili jsme jak Jablonné pod Ještědí, tak hrad Lemberk. To jsme ještě mohli krásně "chodit".

Kostel v Jablonném pod Ještědí

Na "mém" dvoře na hradě v Lemberku

Jedna z málo dochovaných skříní na hradě Lemberk (tedy "moje skříň")

Kaplička vytesaná do kamene. Víte kde se nachází?

 

 

 

Takový podklad hned tak nenajdete. Můj manžel to opravoval a dal hodinám ten "správný chod". Stačilo jen vyčistit a namazat a hodiny, které léta nešly - už zase jdou.

 

 

Tak a podařilo se mi nasbírat v UH v parku celé ořechy, které po menší "chemické úpravě" tj. vyváření v různých přípravcích, vypadají takto a v porovnání s náramkem, který je již i nalakovaný, nevypadají vůbec lákavě a že by se dalo něco z těch ořechů udělat, tak to by nikoho ani nenapadlo.

 

 

 

 

 

                                    

                                                  

  

 

                                                    

Symboly vánoční ozdob.

Vysvětlení je několik. Jedno se spojuje ze 16.stoletím. Martin Luther, vracející se domů těsně před Vánocemi v roce 1513,  byl natolik očarovaný krásou hvězdami obsypaného nebe, že se mu zdálo, že hvězdy visí na větvích stromů a proto od té doby se začaly hvězdičkami či měsíčkem zdobit jedličky. Každá ozdoba má svůj význam, svoji symboliku.

Jablíčka - dnes vánoční baňky jsou symbolem Adamova pokušeni.  

Perník - zase těžce získanou potravou praotce.

Ořechy - symbolizují překonávaní životních těžkostí.

Řetízky - symbolem našeho spojení s Bohem.

Zlatá niť - symbolem deště štěstí.

Svíčky - symbol Ježíše Krista, jako Světlo světa - vítězství světla nad tmou.

Zvonečky - mají ochránit naše srdce před lakomstvím a jejich krása nám má připomenout, že existuje cennější bohatství jako je zlato a drahokamy, nesmrtelná lidská duše, láska a soucit.

Toto není z mé hlavy, ale je to přeloženo a opsáno z velmi překrásných slovenských webových stránek, kde je spousta zajímavostí a hlavní je , že tyto stránky založil a spravuje 85letý pan - tyto stránky najdete na adrese - http://www.kgbacikovia.websnadno.cz/. Žasnete, co dokázal tento pán.

 

                                       

     

 

 

Od každého něco. V tomto bloku Vám přiblížím spoustu zajímavostí, ale opravdu různorodých, takže každý si určitě najde to své.

První zmínka bude o špercích z kanadského ořechu. Když jsem ještě chodila do práce přes park v Uherském Hradišti, tak jsem o tyto ořechny zakopávala, někdy jsem je nasbírala, ale protože strašně barvily, tak jsem je obyčejně nakonec vyhodila. Pak jsem došla na způsob jak se zbavit té barvy a vyvařila jsem je ve starém hrnci v odbarvovači nebo v Savu, už přesně nevím. V receptáři 14.11.2010 pan Václav Větvička - botanik, právě o tomto stromu hovořil a říkal, že tyto ořechy se nedají ani louskat, jen tak řezat lupenkovou pilkou na šperky. No a já mám velmi šikovného manžela, který mi tyto šperky, ale to už je aspoň 15 let zpátky vyrobil. Mám ještě několik komponentů hotových na další výrobu, tak snad se k tomu ještě dostanu a něco vyrobím.

Na zemi to vypadá otřesně, nic moc, akorát tak odkopnout ty černé skvrny.

A tak vypadá celý strom v zimě, v létě je nádherný  a to je park, kterým jsem chodila každý den do práce ještě tam chybí Matyášova brána na levé straně za poslední lavičkou.

A to už jsou šperky. Je to "snadné", nařezat ořech lupenkovou pilečkou na tenké plátky, obrousit, začistit, nalakovat a ještě vyvrtat zubařskou vrtačkou dírky, provléct gumičku, nebo na krk na přívěsek srdíčko.

Na levé misce vidíte, že některé ořechy, když spadnou, tak se zrovna rozpůlí a je z toho velmi pěkné srdíčko na přívěsek. Celé ořechy momentálně nemám, protože jsem všechny vyhodila, až příští rok na podzim si nasbírám nové a budeme se bavit a vyrábět šperky. Hlavně jsou ekologické.

A ještě jeden poklad na ukázku. Tyto starodávné hrnečky má můj manžel od své stařenky a jsou z doby někdy před 100 lety, jak se říká z doby za Marie Terezie.